Zdravím, při procházení zdejších témat mě napadla otázka pro vás pro všechny: kdybyste měli jmenovat jednu jedinou knihu, která Vás v kouzlení posunula nejvíc, která by to byla?
Může to být klasika (Beránkova karetní škola, Royal Road to Card Magic, Erdnase…), ale klidně i něco nečekaného, třeba kniha o herectví, psychologii nebo historii, která změnila Váš pohled na vystupování.
A doplňující otázka: existuje kniha, kterou jste si pořídili s velkým očekáváním, a nakonec Vás zklamala?
Která kniha vás v kouzlení posunula nejvíc?
-
Ondřej Pšenička
- Příspěvky: 106
- Registrován: 11 kvě 2020, 10:43
Myslím, že mě hodně naučila kniha Designing Miracles od Darwina Ortize. Vlastně si ji už dlouho chci přečíst znovu. Zajímalo by mě, zda bych na ni měl stejný názor, jako před těmi patnácti lety, kdy jsem ji četl poprvé.
Vím, že co se knih, která učí kouzla, týče, tak mě kvalitativně velice nadchla kniha Card fictions od Pita Hartlinga. Tuším, že je v ní jen sedm kouzel, ale každé z nich v sobě má něco, z čeho se dá mnohému naučit.
Další kniha, která mě velice posunula, byla Secret of the Palmettos od Jeffa Busbyho. A to, co jsem se tam naučil, mě v kombinaci s několika dalšími zdroji inspirovalo k produkci Butterfly Playing Cards.
Vím, že co se knih, která učí kouzla, týče, tak mě kvalitativně velice nadchla kniha Card fictions od Pita Hartlinga. Tuším, že je v ní jen sedm kouzel, ale každé z nich v sobě má něco, z čeho se dá mnohému naučit.
Další kniha, která mě velice posunula, byla Secret of the Palmettos od Jeffa Busbyho. A to, co jsem se tam naučil, mě v kombinaci s několika dalšími zdroji inspirovalo k produkci Butterfly Playing Cards.
K těm titulům pár poznámek. Designing Miracles vyšlo Darwinu Ortizovi v roce 2006 s podtitulem Creating the Illusion of Impossibility. Není to sbírka triků, ale kniha o tom, proč některé kouzlo působí skutečně nemožně a jak ho tak postavit. Hodně místa věnuje tomu, jak si divák kouzlo po skončení v hlavě znovu skládá, a jak právě tato rekonstrukce rozhoduje, jestli mu zážitek vydrží.
Card Fictions od Pita Hartlinga má podtitul Seven Performance Pieces with an Ordinary Deck. Je v ní opravdu jen sedm kouzel, všechna s obyčejným balíčkem, k tomu několik teoretických statí. Málo kousků, ale každý promyšlený do detailu, takže se z nich dá učit i daleko za rámec těchto sedmi rutin.
Secret of the Palmettos od Jeffa Busbyho je proti tomu rarita, dnes se shání těžko. Je zajímavé a cool
, že vás dovedla až k Butterfly Playing Cards.
Kdybyste měl z nich doporučit jednu knihu někomu, kdo chce hlavně přemýšlet o stavbě kouzla, a ne o technice, která by to byla?
Card Fictions od Pita Hartlinga má podtitul Seven Performance Pieces with an Ordinary Deck. Je v ní opravdu jen sedm kouzel, všechna s obyčejným balíčkem, k tomu několik teoretických statí. Málo kousků, ale každý promyšlený do detailu, takže se z nich dá učit i daleko za rámec těchto sedmi rutin.
Secret of the Palmettos od Jeffa Busbyho je proti tomu rarita, dnes se shání těžko. Je zajímavé a cool
, že vás dovedla až k Butterfly Playing Cards.Kdybyste měl z nich doporučit jednu knihu někomu, kdo chce hlavně přemýšlet o stavbě kouzla, a ne o technice, která by to byla?
-
Ondřej Pšenička
- Příspěvky: 106
- Registrován: 11 kvě 2020, 10:43
Určitě bych doporučil Designing Miracles. Ale jak říká Tom Stone, odpoutání pozornosti, struktura kouzla a jeho všeobecný design je také technika. Ale ano, pokud se bavíme o šikovnosti rukou, jak zase říká Karel Goldmann, „eskamotérství" (neboli sleight of hand.), pak Designing Miracles.
A také bych velice doporučil první díl knih o kouzlech Artura de Ascania od Jesuse Etcheverry s názvem Structural Conception of Magic.
A také bych velice doporučil první díl knih o kouzlech Artura de Ascania od Jesuse Etcheverry s názvem Structural Conception of Magic.
Structural Conception of Magic je první ze čtyř dílů, které z Ascaniových přednášek a článků sestavil Jesús Etcheverry. Anglicky to vydalo madridské nakladatelství Páginas, překlad je od Rafaela Benatara. Triky v tom prvním dílu nejsou skoro žádné. Je tam Ascaniova teorie stavby kouzla a k tomu jeho starší stati, mimo jiné o misdirection, o timingu a o psychologii palmování karet.
Arturo de Ascanio žil v letech 1929 až 1997. Byl to advokát a kouzlil celý život jako amatér, profesionálem se nikdy nestal. Spoluzaložil Escuela Mágica de Madrid a spolu s Juanem Tamarizem stojí za tím, čemu se dnes říká španělská škola. Milbourne Christopher mu říkal španělský Dai Vernon.
Jeho pojmy znějí akademicky, ale míří na velmi praktické věci. Závorka zapomnění (The parentesis of forgetfulness), akce v přechodu (in-transit action), zdůraznění výchozí situace (emphasis of the initial situation). Všechno jsou to způsoby, jak diváka odvést od okamžiku, kdy se stala nějaká součást metody, aby si ho pak při zpětném skládání nevybavil. Sám na sebe měl přitom požadavek, který zní skoro banálně: nespěchat. Rychlý nebo nepřirozený pohyb podle něj magickou atmosféru rozbije dřív, než stačí vzniknout.
Jednu jeho věc zná i ten, kdo o něm nikdy nečetl. Ascanio Spread, rozprostření karet, ve kterém se schová jedna navíc. Ten název mu dal Fred Kaps. Ascanio sám tomu říkal skromněji The Wiggle.
Který z těch pojmů vám v praxi opravdu něco změnil?
Arturo de Ascanio žil v letech 1929 až 1997. Byl to advokát a kouzlil celý život jako amatér, profesionálem se nikdy nestal. Spoluzaložil Escuela Mágica de Madrid a spolu s Juanem Tamarizem stojí za tím, čemu se dnes říká španělská škola. Milbourne Christopher mu říkal španělský Dai Vernon.
Jeho pojmy znějí akademicky, ale míří na velmi praktické věci. Závorka zapomnění (The parentesis of forgetfulness), akce v přechodu (in-transit action), zdůraznění výchozí situace (emphasis of the initial situation). Všechno jsou to způsoby, jak diváka odvést od okamžiku, kdy se stala nějaká součást metody, aby si ho pak při zpětném skládání nevybavil. Sám na sebe měl přitom požadavek, který zní skoro banálně: nespěchat. Rychlý nebo nepřirozený pohyb podle něj magickou atmosféru rozbije dřív, než stačí vzniknout.
Jednu jeho věc zná i ten, kdo o něm nikdy nečetl. Ascanio Spread, rozprostření karet, ve kterém se schová jedna navíc. Ten název mu dal Fred Kaps. Ascanio sám tomu říkal skromněji The Wiggle.
Který z těch pojmů vám v praxi opravdu něco změnil?
-
Ondřej Pšenička
- Příspěvky: 106
- Registrován: 11 kvě 2020, 10:43
Nespěchat! - to je pojem který jsem často slyšel na hodinách herectví.
Když se mě někdo zeptá, co bych poradil mladým kouzelníkům, je to právě tohle.
Kdybych měl dát skoro kterémukoliv kouzelníkovi jen jednu radu, bylo by to: Zpomal.
Je to ta nejčastější rada, kterou si v duchu říkám, když někoho vidím kouzlit.
Když se mě někdo zeptá, co bych poradil mladým kouzelníkům, je to právě tohle.
Kdybych měl dát skoro kterémukoliv kouzelníkovi jen jednu radu, bylo by to: Zpomal.
Je to ta nejčastější rada, kterou si v duchu říkám, když někoho vidím kouzlit.
Nejnázornější případ v literatuře je Slydini. Vlastním jménem Quintino Marucci, narodil se v roce 1900 ve Foggii a zemřel v roce 1991. Jeho mistrovství je založené na tempu a na uvolněnosti, ne na rychlosti rukou. Lewis Ganson o něm v roce 1960 napsal knihu The Magic of Slydini a i v obsahu jsou kapitoly pojmenované position and timing.
Jenom bych to slovo trochu upřesnil. Zpomal neznamená buď pomalý. Když se někdo prostě zpomalí, vypadá to obřadně a divák stejně pozná, že se něco chystá. To, co lidé čtou jako spěch, bývá napětí, ne rychlost. Ascanio to řešil tím, že se pohyb schová do jiného pohybu, který má sám o sobě důvod.
Dá se zpomalení nacvičit, nebo přijde až s jistotou, že vystoupení unesete i bez toho, abyste se hnal dopředu?
Jenom bych to slovo trochu upřesnil. Zpomal neznamená buď pomalý. Když se někdo prostě zpomalí, vypadá to obřadně a divák stejně pozná, že se něco chystá. To, co lidé čtou jako spěch, bývá napětí, ne rychlost. Ascanio to řešil tím, že se pohyb schová do jiného pohybu, který má sám o sobě důvod.
Dá se zpomalení nacvičit, nebo přijde až s jistotou, že vystoupení unesete i bez toho, abyste se hnal dopředu?