Rod Kellnerů

[Muzeum kouzel]

Historie uměleckého rodu Kellner

Rod Kellner patří k nejstarším uměleckým rodům v Evropě. První zmínky o rodu Kellner pocházejí z roku 1623. Na území českého státu je jméno Kellner spojováno hlavně s magickým uměním. Svého věhlasu získalo především tím, že členové rodiny se živili stejným oborem – magií a putovali rozsáhle po území nejen českém, ale i v zahraničí. Největší předností kouzelníků Kellnerů bylo, že se svými programy navštívili i ta nejmenší městečka a dědiny.

V roce 1875 se narodil František Kellner v Dolním Rakousku v Grafenschlagu - okres Götz jako syn Václava a Anny Kellnerových, úspěšných artistů a umělců stejně, jako byli jejich rodiče a prarodiče. František se od dětství zabýval uměleckou činností všeho druhu, byl dobrý malíř, řezbář a artista. Již v šestnácti letech na Jubilejní zemské výstavě v roce 1891 vystupoval jako artista. V pozdějších letech se zaměřil na kouzla. Celý tento vývoj přerušila první světová válka, ve které musel nastoupit jako voják do armády. Po válce, když se vrátil z fronty s podlomeným zdravím, odcestoval do Francie, kde zakoupil celý jeden večerní program kouzelnického divadla, a přivezl ho domů do Čech. Z programu se zachovalo do dnešních dnů mnoho rekvizit, které předtím nebyly v Čechách známy. Na následky nemoci, kterou si přivezl z první světové války, zemřel v roce 1930 a je pochován v Praze na Olšanech.

Po Františkovi zůstalo 10 dětí, z toho šest synů a čtyři dcery, Anna, Eliška, Růžena a Marie, které se provdaly za kouzelníky. Anna za R. Furstra, Eliška za R. Šimka a po jeho smrti za L. Dvořáka a Růžena za A. Kellnera. Syn Růženy vystupoval pod pseudonymem Rosini. Synové se narodili, Hynek 1910, Jan 1912, František 1914, Václav 1916, Josef Zdeněk 1918 a Emil 1921. Všech šest synů v otcově profesi pokračovalo.

Nejvýznamnější z rodu Kellner, který měl své nejúspěšnější kouzelné divadlo, byl Josef Zdeněk Kellner.
Josef měl tři syny (Františka 1943, Lubora 1945 a Jana 1948) a dceru Annu-Janu. Lubor a Jan mají svá vlastní kouzelná divadla a se svými potomky pokračují v kouzelnické tradici.

Protože v dané době neexistovaly televize, byla jediná forma zábavy ta „živá“. Lidé navštěvovali kouzelnické programy, protože se chtěli bavit, obzvláště pak v dobách války, kdy chtěli zapomenout na útrapy. Jako reklamu používali kouzelníci širokou škálu prostředků: reklamní poutače, plakáty pro výlepové plochy, letáky, pojízdný rozhlas, místní rozhlasy jednotlivých obcí. Největší reklamou byl ale vždy spokojený divák.

Divadla pořádala tzv. kouzelnický seriál. Ten spočíval v tom, že během doby hostování, které trvalo tři až sedm dní, probíhal seriál. Skutečně se jednalo o seriál na pokračování, tak jak jsme tomu zvyklí dnes v televizi. Každý den se hrál jiný dvouhodinový večerní program, na který bylo reklamováno zvlášť a upozorňováno na jednotlivé výkony, které diváci uvidí.

Kouzelníci Kellneři měli více či méně podobné programy, protože si rekvizity předávali mezi sebou. Inspiraci brali ze všech koutů světa, nejvíce z Asie, protože mnoho rekvizit je právě s asijskými motivy. Typické kouzlo kouzelníků Kellnerů v České republice, které nebylo dosud vyzrazeno, se jmenuje „Robot z kapesního šátku“, též znám jako „Tančící panáček“ nebo také „Oživlý panáček“. Kouzlo patří k nejstřeženější iluzi! Jedná se o trik, při kterém si kouzelník půjčí od diváka kapesník, uváže na jednom konci uzel a takto vytvořený panáček začne tančit. Po provedení iluze vrátí kouzelník kapesník zpět divákovi.

Mít vlastní divadlo bylo neskutečně náročné na finanční kapitál, neboť kouzelník musel mít velký rekvizitový fundus, dostatek personálu i účinkujících a vozový park, kterým celou společnost převážel ze štace na štaci.
Převážně aktivně jezdilo více divadel Kellner do 80. let 20. století.

Pro běžného diváka je velice obtížné se v té velké síle podobných jmen a názvů orientovat. Proto, aby se v početném rodinném klanu Kellner divadla odlišila, každé divadlo neslo svůj umělecký dovětek podle rodové linie a podle synů. Např. Václav Kellner (nar. 1916) používal název Magic Kelly Revue, Jan Kellner (nar. 1948) používal název po svém tatínkovi Illusion revue Kellner, jeho bratr Lubor Kellner (nar. 1945) má divadlo Magic revue Kellner (Frýdek-Místek), Antonín Kellner má Magic show Kellner (Brno) apod.
Kouzla se předávají z generace na generaci a chrání se před širokou veřejností.

Nyní působí v České republice jednotliví pokračovatelé z rodu Kellner spíše v menších uskupeních, formacích či jako jednotlivci. Doby českých kočovných kouzelných divadel jsou bohužel již nenávratně za námi.

Zdroj: kouzelnice Kelly, 2015

[AlanV]

František Kellner je v rodu brán jako zakladatel kouzelnické dynastie. Z jeho deseti dětí se stejnému řemeslu upsalo šest synů, Hynek (1910), Jan (1912), František (1914), Václav (1916), Josef Zdeněk (1918) a Emil (1921). Každý si časem se svou rodinou postavil vlastní divadlo iluzí, takže ve 20. století objíždělo Československo i okolní země hned šest kellnerovských scén. Podle rodinného webu kouzelníků Kellnerů se právě proto stalo jméno Kellner skoro značkou.

Ze synů se nejčastěji připomíná Josef Zdeněk Kellner (1918 až 1992). Jeho syn Jan Kellner držel tradici dál jako jevištní kouzelník a bavič. Zemřel 7. října 2021 ve věku 72 let.

Rod tím ale nekončí. Janova dcera vystupuje jako kouzelnice Kelly, vlastním jménem Květoslava Juřík Kellnerová, a jméno nese dál. Na jeviště ji prý rodiče postavili už ve čtyřech letech.

Kellnerové se sem na fórum vracejí i jinde, jejich plakáty jsou ve stálé expozici Muzea magie v Jaroměři a rekvizity jim kdysi dodával i Leopold Beránek. Má někdo z vás program nebo plakát některé z těch šesti rodinných scén?