Jak Jára Marek k svému uměleckému jménu přišel

[Ondřej Pšenička]

V době nezaměstnanosti, asi ve třiadvacátém roce, se Jára Marek vyučil sklenářem. Také on brzy rozšířil řady nezaměstnaných a když přišel agent, nechal se najmout na práci a odjel do Ameriky. Tenkrát byli pracovníci dopravováni do země za louží v dobytčích vagónech po železnici, v podpalubí pak na lodích. Takovéto cestování se však našemu Járovi nelíbilo. Využil příležitosti, kdy parník doplňoval zásoby a čistě po kouzelnicku zmizel. Nepamatuji se již přesně na jeho druhý cíl putování, ale šlo žel, asi o Paříž, kde nastoupil místo sklenáře u mistra, jenž dodával reklamní tabule nad obchody. Byla to práce namáhavá a vyžadovala nejen zručnost, ale i několik chlapů k asistenci. Náš Jára měl kupu centimetrů nad dva metry a tak se stal zanedlouho senzací Paříže. Ještě si ho tam lidé pamatují, že vzal reklamu na rameno, před ''handlungem'' si stoupl na špičky a zcela sám přitloukal vysoko skleněné tabule. Nahradil tak několik lidí. Jednou jej na ulici oslovil pán a nabídl mu jinou práci. Marek dostal kostýmy, ošacení, tanečního mistra a pětkrát vyšší mzdu, než na kterou byl zvyklý. Denně cvičil a po půl roce přišlo dvanáct liliputánů, aby vznikl světový šIágr. Obr Jára a trpaslíci několikrát procestovali celý svět. Byly to jeho nejkrásnější časy. Potom přišly starosti. S nimi i skutečnost - co s rostoucím bříškem? Ten při tanci fyzicky i očividně překážel. Rozhodl se pro kouzla a iluze. Zaopatřil a posháněl potřebné kouzelnické aparáty a pomůcky, vše v abnormálních exvelikostech přizpůsobených k jeho "maličkostl".
.
Tak se zrodil největší kouzelník všech dob. V Anglii nadšení novináři do roztrhání těla psali jen chválu na dvě hodiny zábavy, které připravil dlouhý Marek - Long Mark.

Richard Pirner, Kraslice - Česká Magie č.1 r.1 (1970)