Ano, bylo to jako včera. Dne 3. listopadu 1922 se rozhodlo několik magických nadšenců, že budou svého koníčka pěstovat společně. Vypracovali stanovy a jiné úřední záležitosti a založili v kavárně Nizze první československý kouzelnický spolek, který nazvali MAGICKÝ KLUB PRAHA. Do čela tohoto magického sdružení si postavili význačného a do kouzel zapáleného magika, pana Otakara Hlaváče.
Narozen 1883 u Nymburka. Od mládí kouzlil při všelijakých příležitostech. Byl to člověk velkých známostí a společenského vystupování.
Klub se pod jeho vedením velmi dobře rozvíjel, neboť měl ve svém středu jména již tehdy velmi populární, například Viktor Ponrepo a světový Great Roland.
Pravidelné týdenní schůzky se konaly zprvu v kavárně Nizza, kde bylo k dispozici i malé jeviště, později v hotelu Monopol. Renesanci tehdy zažila i mikromagie - kouzlilo se u každého stolu. Jednou měsíčně se konalo jevištní představení. První veřejné vystoupení bylo v roce 1925 v Radiopaláci ve Vochově ulici (nynější Vinohradské).
Tehdy přítomný Otakar Fišer z Vídně, původem Čech a význačný znalec kouzel, veřejně prohlásil, že toto představení bylo nad úrovní, kterou dosud viděl. Nadšení bylo veliké a kouzlilo se velmi bohatě. S rostoucím klubem však rostla i mezi členy nevraživost a tak se stalo, že příslovečná česká nesnášenlivost se projevila i v této malé společnosti. Pro malicherná nedorozumění, nebo také z ješitnosti se odtrhla skupina, která založila Magickou loži Ponrepo. I tam však nesnášenlivost našla svou živnou půdu a tak vznikl další klub - SKAM.
Rozchod a neshody mrzely obě strany, avšak pro svou umíněnost a pýchu s ješitností, se veškeré domluvy na opětné spojení rozbíjely a to ke škodě celkové spolupráce a magie vůbec.
MKP si prošel údobím slávy i nepřízně. Opět se začaly projevovat různé prapodivné neshody. Vydržel všechny tyto otřesy, až na jeden. Tím byla německá okupace, za které byl násilně rozpuštěn a jeho majetek i archiv zničen Gestapem.
Po okupaci byl MKP ochuzen o stěžejní postavu Otakara Hlaváče, který s manželkou a synem zahynul v koncentračním táboře. Díky panu Bedřichu Nechutnému došlo k historickému spojení s Magickou loží Ponrepo. SKAM tehdy spojení odmítl.
Dojemná byla tato společná schůzka a tím krásnější a záslužnější, že všichni pochopili tento čin pro rozvoj československé magie. Rozpuštění klubů a společný útisk toto opětovné spojení umožnilo. Opět se některým členům v řadách MKP začalo nelíbit a tak tedy vystoupili a začali zakládat další kouzelnické kluby a kroužky.
Zásluhou Otakara Hlaváče si Magický klub získal v cizině velkou úctu. Čilá korespondence s celým světem, jmenování různých významných osob čestnými členy, bylo důvodem, že MKP se stal členem nejednoho zahraničního klubu, spolku a mezinárodního sdružení FISM.
MKP byl první z magických sdružení, který zavedl klubovní soutěž "O zlatou stuhu". Tato soutěž se konala každý rok a byla vždy bohatě obsazena soutěžícími. Pro tyto soutěže daroval pan Emil Šprachta křišťálový pohár a Modrá stuha byla přejmenována na "Šprechtův pohár".
Odznak karta pikové eso a kouzelnická hůlka se stal novým klubovým označením, které přetrvalo až do současnosti.
V době socialismu byly kouzelnické kluby přidruženy pod patronáty závodních klubů. MKP byl nejdéle pod ZK Tesla Karlín - U Zábranských.
Po takzvané sametové revoluci přišla většina magických klubů o svoje klubové prostory a tak i MKP musel hledat, kde se scházet.
Více si můžete přečíst na https://magickyklubpraha.webnode.cz.
Historie Magického Klubu Praha
Viktor Ponrepo, kterého zmiňujete mezi členy, byl tentýž člověk, který v roce 1907 otevřel v Praze první stálé kino, v domě U Modré štiky v Karlově ulici. Vlastním jménem Dismas Šlambor, umělecké jméno si vypůjčil od zámečku Bon Repos u Staré Lysé.
Ke kinu se dostal přes kouzla, ne naopak. Léta jezdil jako iluzionista a filmové projekce si zpočátku přidával jen jako novinku do programu. K obrazu na plátně sám mluvil a rukama napodoboval zvuky děje. Když se v roce 1922 zakládal Magický klub, patřil tak k lidem, kteří tohle řemeslo dělali dávno předtím.
Ke kinu se dostal přes kouzla, ne naopak. Léta jezdil jako iluzionista a filmové projekce si zpočátku přidával jen jako novinku do programu. K obrazu na plátně sám mluvil a rukama napodoboval zvuky děje. Když se v roce 1922 zakládal Magický klub, patřil tak k lidem, kteří tohle řemeslo dělali dávno předtím.