Nevil Maskelyne and David Devant - OUR MAGIC

[Ondřej Pšenička]

Na tuto knihu jsem se chystal dlouho. Je to klasika kouzelnické teorie z roku 1911. Je to možná první kniha, která hovoří převážně o kouzelnické teorii.

Dělí se na tři části: The Art in Magic, The Theory of Magic, The Practice of Magic.

Autorem prvních dvou je Nevil Maskelyne. Jeho otcem byl John Nevil Maskelyne - zakladatel těch nejvlivněších kouzelnických divadel Zlaté éry kouzel - Egyptian Hall a St. George's Hall v Londýně. Autorem třetí části pojednávající o praktické stránce kouzel je David Devant - první prezident londýnského The Magic Circle, který je považován za historicky nejlepšího Britského kouzelníka.

Dle některých kouzelnických odborníků jsou teoretické části knihy již dlouho přežité, nepřesné a samozřejmě neaktuální a jediné, co z knihy stojí za přečtění, jsou popisy Devantových kouzel. Osobně bych tak přísný nebyl. Pokud vám tedy nedělá problémy britská angličtina počátku 20. století, kniha určitě stojí za přečtení celá.

K rozhodnutí, zda se do čtení pustíte, či ne, vám snad pomůže pár mých výpisků.

[Ondřej Pšenička]

První část podrobně rozebírá soubor teoretických pravidel obsahující mnoho různých aspektů od umělecké stránky vystoupení, přes působení kouzelníkovy osobnosti, po správné nacvičování celého představení. Zde je výpis všech pravidel, jak se postupně v textu objevují.

1. Never set aside any accepted rule, unless it is absolutely necessary to do so for some clearly defined reason.
2. Always endeavor to form an accurate conception of the point of view most likely to be adopted by a disinterested spectator.
3. Avoid complexity of procedure, and never tax either the patience or the memory of an audience.
4. Never produce two simultaneous effects, and let no effect be obscured by any subsidiary distraction.
5. Let each magical act represent a complete, distinct, and separate entity; comprising nothing beyond one continuous chain of essential details, leading to one definite effect.
6. Let every accessory and incidental detail be kept well "within the picture," and in harmony with the general impression which is intended to be conveyed.
7. Let nothing occur without an apparently substantial cause, and let every potential cause produce some apparently consequent effect.
8. Always remember that avoidable defects are incapable of justification.
9. Always remember that a plea of justification is ordinarily an acknowledgement of error, and consequently demands every possible reparation.
10. Cut your coat according to your cloth, but spare no pains in the cutting, or your procedure cannot be justified.
11. Always remember that a notable surprise is incapable of repetition; and that the repetition of an effect, of any kind whatever, cannot create surprise.
12. A minor conception ordinarily demands the cumulative effect of repetition; a conception important in itself should usually create a distinct surprise.
13. The simultaneous presentation of two independent feats is permissible when one of them is associated with cumulative effect and the other results in a final surprise.
14. Unless good reason can be shown, never explain upon the stage, precisely what you are about to accomplish.
15. When presenting an effect of pure transition, the first and most important essential is the avoidance of every possible cause of distraction.
16. When an effect of transition ends with a sudden revelation or surprise, the course of transition should usually be punctuated by actions or sounds leading up to and accentuating the final impression.
17. In every effect of pure transition, the beginning and end of the process involved should be distinctly indicated by some coincident occurance.
18. In each presentation, the procedure should leap up to a culminating point of interest, at which point the magical effect should be produced, and after which nothing magically interesting should occur.
19. When a presentation includes a number of effects in series, the final effect should represent the true climax, and its predecessors successive steps whereby that climax is reached.
20. When Magic and Drama are combined in one presentation, the stage procedure should primarily be governed by the dramatic requirements of the case, rather than by the normal principles of the Art in Magic.
21. When, in a combination of the two arts, the primary requirements of Drama have been satisfied, all subsidiary details of procedure should be dictated by the normal principles of Art in Magic.
22. No magician should ever present, in public, any magical feat in which the procedure cannot be, or has not been, adapted to his own personal characteristics and abilities.
23. Never attempt, in public, anything that cannot be performed with the utmost ease in private.
24. Never present in public any performance which has not been most perfectly rehearsed - first in detail, and finally as a whole.

[AlanV]

K té knize patří jedna pikantní tečka, která s jejím tématem souvisí víc, než by se čekalo. David Devant, spoluautor a vůbec první předseda londýnského The Magic Circle, se sám dvakrát dostal do sporu právě kvůli prozrazování kouzel.

Poprvé v roce 1910, kdy časopis The Royal Magazine na pokračování otiskoval jeho knihu Tricks for Everyone. Stálo ho to tenkrát členství v Magic Circle, který sám založil. Ještě téhož roku byl ale přijat zpět.

Podruhé v roce 1936. To už byl vážně nemocný, trpěl Parkinsonovou chorobou a žil v londýnském Royal Home for Incurables. To vydal další článek: Illusion and Disillusion z chystané knihy Secrets of My Magic - byl otištěný v prosinci 1935. Devant byl tentokrát pouze požádán, aby z klubu odešel, což udělal. Asi po roce ho ale přijali zpět a jmenovali ho čestným doživotním členem.

Je v tom kus ironie. Muž, který v Our Magic spoluformuloval étos kouzelnické zdrženlivosti, byl opakovaně kárán právě za to, že kouzla popisoval na veřejnosti.

Ještě doplním k autorství Our Magic: Teoretické části psal Nevil Maskelyne, syn Johna Nevila Maskelyna, který v Londýně provozoval Egyptian Hall. Praktickou část o předvádění kouzel psal Devant, jehož kariéru kolem roku 1920 ukončila právě zmíněná nemoc.

Četl jste někdo Devantovu autobiografii My Magic Life z roku 1931? Zajímalo by mě, jestli v ní na ten étos z Our Magic ještě někde naráží.