Kouzla.cz

Skoro jedno celé století se za první známý psaný dokument o předvádění kouzel považoval Papyrus Westcar objevený ve 20. letech 19. století.

Jedná se o pět povídek ze starověkého Egypta. V té čtvrté vypráví Hardžedef svému otci, faraonovi Chufu, o mudrci Džedim, který prý umí všelijaké zázraky. Chufu ho nechá předvolat a kouzla mu nařídí prezentovat. Džedi tak učiní a nakonec je bohatě odměněn.

Tento příběh je však nyní považován za smyšlený a neexistuje mnoho důvodů, proč věřit, že Džedi je skutečná historická postava.

Pár doplňků k osudu samotného svitku. Papyrus získal ve 20. letech 19. století anglický sběratel Henry Westcar, jak přesně k němu přišel, jasné není. Od jeho neteře ho v roce 1838 nebo 1839 získal německý egyptolog Karl Richard Lepsius. Dnes je uložen v Egyptském muzeu v Berlíně pod označením P. Berlin 3033.

Zajímavé je i datování. Příběhy se odehrávají na dvoře faraona Chufua ve 4. dynastii, ale samotný rukopis je mnohem mladší, vznikl zřejmě v období Hyksósů kolem let 1650 až 1550 př. n. l. Sepsání textu se obvykle klade už do Střední říše.

Džediho výstup s useknutou a vrácenou husí hlavou bývá uváděn jako nejstarší popis kouzelnického triku vůbec. Pěkný detail z textu: Chufu chtěl, aby Džedi předvedl totéž s odsouzeným vězněm, a Džedi odmítl. Etika v kouzlení je tedy starší než většina triků.