PASPARTH - Jan Zaorálek - stručný životopis
Napsal: 02 čer 2020, 22:44
PASPARTH
Jan Zaorálek
(29. 5. 1889 – 21. 9. 1962)
Jan Zaorálek se narodil v Přerově. Jako syn hostinského se učil pekařem a vyučil cukrářem. Brzy se potkal s Karlem Moravcem, amatérským kouzelníkem. V Růžičkově stolařské dílně uspořádal pro učně a mladé tovaryše cvičné představení. Jeho vztah ke komedii byl silný, a tak vyjel jako pomocník kouzelníka Moravce do Prahy. Později spolupracoval s kouzelníkem K. Puckerem. Za dva roky se Jan osamostatnil a získal licenci, jež mu umožnila samostatné kouzelnické vystupování pod uměleckým jménem Mr. Pasparth.
Začínající kouzelník obveseloval jako voják rakouské armády svým uměním vojáky v lazaretech a garnisonách.
Roku 1907 se postavil na vlastní nohy. Projel celé bývalé Rakousko-Uhersko, postupně vylepšoval program a přikupoval rekvizity. Pracoval ve fraku a hlavně bavil obecenstvo svým osobitým moravským humorem.
Oženil se celkem třikrát, přičemž první manželka velmi brzy zemřela. Jeho druhou chotí se stala Filoména Večeřová (narozena 12. listopadu 1899 v Přerově). Jejich svatba proběhla 21. července 1921 v Kojetíně. Zde také manželský pár žil (Tovární ulice 529) a narodili se jim tu dva potomci - syn Jan (20. prosince 1921) a dcera Helena (15. října 1930). Filoména vystupovala pod pseudonymem Ilona spolu s manželem. Předváděli spolu mnemotechniku, v té době nejlepší číslo tohoto druhu u nás. Ve druhé polovině dvacátých let 20. století s nimi vystupoval pomocník, černoch Koto z Kamerunu, který svým exotickým zjevem upoutával pozornost. Koto také řídil vůz, v němž převážel od města k městu metrické centy svých kouzel.
Začátkem třicátých let se Jan s Filoménou rozvedl. Tehdy začal spolupracovat se Slovenkou Marií Revaiovou (ročník 1909), která převzala umělecké jméno Ilona. Později si ji vzal za manželku a měl s ní syny Tomáše a Petra. V letech 1939 – 1940 si Jan a Marie postavili v Hulíně vilu Ilona. Podle Mariiných vzpomínek z roku 1988 vystupovala s manželem po celé republice.
Za dobu svého putování vložil přes půl milionu korun do rozličných kouzel, která nastudoval a kterých vystřídal hezkých pár stovek. V Praze zakoupil dvacet nových nejmodernějších čísel, které zařadil do svého programu. Byla to čísla nabízená Berlínskou artistickou akademií.
Představení se odehrávala po celé vlasti, ve velkých městech i na vesnicích, ve velkých sálech i v hostincích. Rád vyprávěl veselé historky z vystoupení, mezi které patří i tato. Dne 1. května 1942 Pasparth hrál v Národním domě v Olomouci. Sál byl přeplněn obecenstvem, mezi kterým bylo i mnoho německých nacistických vojáků. Když Pasparth předváděl trik, při němž nechal zmizet hořící lampu, objevil z plamene mizející lampy velký československý prapor. Obecenstvo tehdy vstalo jako na povel a nadšeně tleskalo. Pasparth neočekával tuto reakci obecenstva, vypráví: „Ztuhla mi krev v žilách při vzpomínce, co podnikne gestapo.“ Ti se ovšem domnívali, že obecenstvo tleská tomuto triku, povstali a tleskali také, přičemž přehlédli, že Pasparth neobjevil prapor protektorátní, jak bylo tehdy předepsáno. Tak vše dopadlo dobře. Po této olomoucké akci se stáhli do ústraní. Přece jen se vystavovali nebezpečí.
Jeho přáním, jak sám ve svém stylu říkával, bylo: „Z jeviště na pekáč.“ Přání, které se téměř doslovně naplnilo. Jeho poslední představení bylo 14. září 1962. Den poté dojel domů, odkud ho odvezla 16. září sanitka. Domů už se nevrátil.
Unie Moravských kouzelníků si Jana Zaorálka vybrala za svého patrona. Podle kouzelníka byl pojmenován soutěžní festival Pasparthův memoriál. Pozůstalost po kouzelníkovi (rekvizity a fotografie) jsou majetkem firmy Magic Studio 2000, která sídlí v Dřevohosticích a vyrábí kouzelnické pomůcky. V současné době se připravuje expozice věnovaná osobnosti Jana Zaorálka, která má být umístěna v Prachatickém muzeu.
Jan Zaorálek
(29. 5. 1889 – 21. 9. 1962)
Jan Zaorálek se narodil v Přerově. Jako syn hostinského se učil pekařem a vyučil cukrářem. Brzy se potkal s Karlem Moravcem, amatérským kouzelníkem. V Růžičkově stolařské dílně uspořádal pro učně a mladé tovaryše cvičné představení. Jeho vztah ke komedii byl silný, a tak vyjel jako pomocník kouzelníka Moravce do Prahy. Později spolupracoval s kouzelníkem K. Puckerem. Za dva roky se Jan osamostatnil a získal licenci, jež mu umožnila samostatné kouzelnické vystupování pod uměleckým jménem Mr. Pasparth.
Začínající kouzelník obveseloval jako voják rakouské armády svým uměním vojáky v lazaretech a garnisonách.
Roku 1907 se postavil na vlastní nohy. Projel celé bývalé Rakousko-Uhersko, postupně vylepšoval program a přikupoval rekvizity. Pracoval ve fraku a hlavně bavil obecenstvo svým osobitým moravským humorem.
Oženil se celkem třikrát, přičemž první manželka velmi brzy zemřela. Jeho druhou chotí se stala Filoména Večeřová (narozena 12. listopadu 1899 v Přerově). Jejich svatba proběhla 21. července 1921 v Kojetíně. Zde také manželský pár žil (Tovární ulice 529) a narodili se jim tu dva potomci - syn Jan (20. prosince 1921) a dcera Helena (15. října 1930). Filoména vystupovala pod pseudonymem Ilona spolu s manželem. Předváděli spolu mnemotechniku, v té době nejlepší číslo tohoto druhu u nás. Ve druhé polovině dvacátých let 20. století s nimi vystupoval pomocník, černoch Koto z Kamerunu, který svým exotickým zjevem upoutával pozornost. Koto také řídil vůz, v němž převážel od města k městu metrické centy svých kouzel.
Začátkem třicátých let se Jan s Filoménou rozvedl. Tehdy začal spolupracovat se Slovenkou Marií Revaiovou (ročník 1909), která převzala umělecké jméno Ilona. Později si ji vzal za manželku a měl s ní syny Tomáše a Petra. V letech 1939 – 1940 si Jan a Marie postavili v Hulíně vilu Ilona. Podle Mariiných vzpomínek z roku 1988 vystupovala s manželem po celé republice.
Za dobu svého putování vložil přes půl milionu korun do rozličných kouzel, která nastudoval a kterých vystřídal hezkých pár stovek. V Praze zakoupil dvacet nových nejmodernějších čísel, které zařadil do svého programu. Byla to čísla nabízená Berlínskou artistickou akademií.
Představení se odehrávala po celé vlasti, ve velkých městech i na vesnicích, ve velkých sálech i v hostincích. Rád vyprávěl veselé historky z vystoupení, mezi které patří i tato. Dne 1. května 1942 Pasparth hrál v Národním domě v Olomouci. Sál byl přeplněn obecenstvem, mezi kterým bylo i mnoho německých nacistických vojáků. Když Pasparth předváděl trik, při němž nechal zmizet hořící lampu, objevil z plamene mizející lampy velký československý prapor. Obecenstvo tehdy vstalo jako na povel a nadšeně tleskalo. Pasparth neočekával tuto reakci obecenstva, vypráví: „Ztuhla mi krev v žilách při vzpomínce, co podnikne gestapo.“ Ti se ovšem domnívali, že obecenstvo tleská tomuto triku, povstali a tleskali také, přičemž přehlédli, že Pasparth neobjevil prapor protektorátní, jak bylo tehdy předepsáno. Tak vše dopadlo dobře. Po této olomoucké akci se stáhli do ústraní. Přece jen se vystavovali nebezpečí.
Jeho přáním, jak sám ve svém stylu říkával, bylo: „Z jeviště na pekáč.“ Přání, které se téměř doslovně naplnilo. Jeho poslední představení bylo 14. září 1962. Den poté dojel domů, odkud ho odvezla 16. září sanitka. Domů už se nevrátil.
Unie Moravských kouzelníků si Jana Zaorálka vybrala za svého patrona. Podle kouzelníka byl pojmenován soutěžní festival Pasparthův memoriál. Pozůstalost po kouzelníkovi (rekvizity a fotografie) jsou majetkem firmy Magic Studio 2000, která sídlí v Dřevohosticích a vyrábí kouzelnické pomůcky. V současné době se připravuje expozice věnovaná osobnosti Jana Zaorálka, která má být umístěna v Prachatickém muzeu.