Ilona Zaorálková - Paspartová
Napsal: 25 kvě 2020, 11:38
Ilona Paspartová (Filomena Nedbálková) první manželka slavného moravského kouzelníka Pasparta oslavila 12. 11. 69 v plné svěžesti své sedmdesátiny. Narodila se v Přerově na Moravě roku 1899. Ve svých 20 letech, v roce 1920, nastoupila svoji uměleckou dráhu a plných patnáct let cestovala se svým manželem od města k městu, od dědiny k dědině s kouzelným divadlem.
Na Moravě, ve Slezsku, na Slovensku i v Čechách znali populární dvojici Paspart a Ilona, která šířila slávu kouzelnického umění, všude sklízela úspěch. Měla velmi dobře propracovaný kouzelnický repertoár, který u vděčného diváctva nalézal vždy velký ohlas. Paní Paspartová navštívila v dubnu 1969 Vl. mezinárodní festival v Karlových Varech, kde jí bylo uděleno čestné uznání za její patnáctiletou činnost v profesionální magii a rovněž čestné členství v Divadle divů Karlovy Vary.
Ráda vzpomíná na roky své kočovné, umělecké činnosti. Tyto vzpomínky ji drží se současným krokem a kdyby se mohla vrátit do svých mladých let - jistě by neodolala a začala znovu. Vždyt' koho jedinkrát "kouzelničina" chytí, toho už nepustí a drží ho až do nejdelší smrti. Paní Ilona si zamilovala toto zvláštní umění, jak bylo řečeno, již ve svých 20 letech. A jak se k "fochu" dostala? lnu, prožila 3 roky v klášteře a rok v brněnské škole ''Vesna". Chtěla se stát zdravotní sestrou. Rodiče však ji toto rozmluvili a osud stejně chtěl jinak. Tenkrát... velký plakát se jménem Paspart ji tak upoutal, že neodolala a šla se podívat na jeho kouzelnické představení, které dříve nikdy neviděla. Seděla v první řadě a neušla také pozornosti kouzelníka Pasparta. Požádal ji, aby mu asistovala. Držela hedvábný šáteček, pronášel kouzelná slova. Velký Paspart objevoval peníze v jejich vlasech a za její spolupráce předváděl nevídaná kouzla. Nestačila se divit. Doslova ji učaroval a jeho kouzelný vliv se skutečně osobně projevil. A osud byl zpečetěn. Provdala se za něj, nastoupila novou éru svého života.
Z počátku se bála vystupovat před veřejností a se zamilováváním do "kumštu" se přestala i ostýchat. Ráda například vzpomíná na svoje nejlepší číslo - na jasnovidku Annetu, na předvádění telepatických pokusů. Velmi si oblíbila scénky, v nichž objevovala květiny, celé akvárium, ba i celou zahradu se stromy i květinami i ovocem. Velký úspěch mělo kupříkladu vystoupení se záměnou osob v bednách, kterou předváděla s manželem.
Byly to krásné, čarovné chvíle. Staly se však i věci nečekané, nechtěné, málem někdy i osudné. Na jednu příhodu vzpomíná paní Illona dodnes. Kdysi při jednom vystoupení, když Paspart přibíjel svoji ženu hřebíkem k prkenné desce, zapomněl zajistit péro a rezavý hřebík projel do její ruky. Ruka začala otékat, modrat, černat. A... štěstí, že mezi diváky byl lékař, jinak mohlo toto "kouzlo" se zlou se potázat. Od té doby se také toto číslo nepředvádělo. Paspart měl licenci pro Moravu, Slezsko i Slovensko, na Čechy čekal více než 10 roků než mu byla licence povolena. V Paspartově souboru pracoval ještě bratr jeho ženy, který zastával funkci impresaria, její sestra, která sestavovala program a dále ještě černoch Kotto Řehoř z Kamerůnu. Paní Illona vypráví, že před ním babičky a děti utíkaly a křižovaly se v domnění, že je to sám ďábel. Paspartův soubor byl na cestách celý rok. Jen na vánoce a v měsíci květnu, kdy rozkvétaly u nich na zahradě stromy, - zůstávali doma.
Paspartovo kouzelné divadlo jezdilo od města k městu. Zpočátku vlakem, pak si Paspart koupil na půjčku mercedesku. Na auto si připevnil umrlčí lebku, která večer svítila. A to byla také výborná reklama. Cestování však bylo rok od roku obtížnější. Kina či spolky zabíraly sály, představení tím mohla být uskutečněna jen ve větších obcích a to znamená také stále větší vzdálenosti a více potíží. Za dobrou zábavu však obecenstvo platilo nejsrdečnějším vděkem. Režie byla veliká, ubytování drahé, odvoz rekvizit i personál, aparatura - vše chtělo hromady peněz. Paspart jezdil také do Vídně k prof. Fišerovi, kde se zdokonaloval v manipulaci a přivážel si i stále nové aparáty, které zhotovoval zručný Herbe, mechanik. Rekvizity získal i z Berlína a Hamburku.
Illona a Paspart nikdy nezapřeli, že jsou Hanáci. Vystupovali všude. Byli zváni do šlechtických rodin na jejich počest byly pořádány bankety. Vystupovali ve školách, v továrnách i v divadlech - prostě všude a právě všude zde je měli stejně rádi. Paní Illona říká, že zvláště lesníci mají dobrý vztah k umělcům magie.
Když Paspart oznamoval na posledním představení, že se jeho paní loučí s uměleckou dráhou, neboť pečovala o jejich dcerušku, rozplakala se. Nerada odcházela. "Přímo jsem se mazlila s rekvizitami, které za ty leta mi přirostly k srdci. Hladila jsem květiny, líbala hedvábné šátečky. Trvalo to hodně roků, než jsem zapomněla... Zůstala jsem doma, věnovala se dětem, domácnosti, zahradě, ale na těch patnáct roků kouzelného putování nezapomenu nikdy."
Josef Ouřada - Nejstarší kouzelnice, časopis Česká magie 1970 (č.1 r.1)
Na Moravě, ve Slezsku, na Slovensku i v Čechách znali populární dvojici Paspart a Ilona, která šířila slávu kouzelnického umění, všude sklízela úspěch. Měla velmi dobře propracovaný kouzelnický repertoár, který u vděčného diváctva nalézal vždy velký ohlas. Paní Paspartová navštívila v dubnu 1969 Vl. mezinárodní festival v Karlových Varech, kde jí bylo uděleno čestné uznání za její patnáctiletou činnost v profesionální magii a rovněž čestné členství v Divadle divů Karlovy Vary.
Ráda vzpomíná na roky své kočovné, umělecké činnosti. Tyto vzpomínky ji drží se současným krokem a kdyby se mohla vrátit do svých mladých let - jistě by neodolala a začala znovu. Vždyt' koho jedinkrát "kouzelničina" chytí, toho už nepustí a drží ho až do nejdelší smrti. Paní Ilona si zamilovala toto zvláštní umění, jak bylo řečeno, již ve svých 20 letech. A jak se k "fochu" dostala? lnu, prožila 3 roky v klášteře a rok v brněnské škole ''Vesna". Chtěla se stát zdravotní sestrou. Rodiče však ji toto rozmluvili a osud stejně chtěl jinak. Tenkrát... velký plakát se jménem Paspart ji tak upoutal, že neodolala a šla se podívat na jeho kouzelnické představení, které dříve nikdy neviděla. Seděla v první řadě a neušla také pozornosti kouzelníka Pasparta. Požádal ji, aby mu asistovala. Držela hedvábný šáteček, pronášel kouzelná slova. Velký Paspart objevoval peníze v jejich vlasech a za její spolupráce předváděl nevídaná kouzla. Nestačila se divit. Doslova ji učaroval a jeho kouzelný vliv se skutečně osobně projevil. A osud byl zpečetěn. Provdala se za něj, nastoupila novou éru svého života.
Z počátku se bála vystupovat před veřejností a se zamilováváním do "kumštu" se přestala i ostýchat. Ráda například vzpomíná na svoje nejlepší číslo - na jasnovidku Annetu, na předvádění telepatických pokusů. Velmi si oblíbila scénky, v nichž objevovala květiny, celé akvárium, ba i celou zahradu se stromy i květinami i ovocem. Velký úspěch mělo kupříkladu vystoupení se záměnou osob v bednách, kterou předváděla s manželem.
Byly to krásné, čarovné chvíle. Staly se však i věci nečekané, nechtěné, málem někdy i osudné. Na jednu příhodu vzpomíná paní Illona dodnes. Kdysi při jednom vystoupení, když Paspart přibíjel svoji ženu hřebíkem k prkenné desce, zapomněl zajistit péro a rezavý hřebík projel do její ruky. Ruka začala otékat, modrat, černat. A... štěstí, že mezi diváky byl lékař, jinak mohlo toto "kouzlo" se zlou se potázat. Od té doby se také toto číslo nepředvádělo. Paspart měl licenci pro Moravu, Slezsko i Slovensko, na Čechy čekal více než 10 roků než mu byla licence povolena. V Paspartově souboru pracoval ještě bratr jeho ženy, který zastával funkci impresaria, její sestra, která sestavovala program a dále ještě černoch Kotto Řehoř z Kamerůnu. Paní Illona vypráví, že před ním babičky a děti utíkaly a křižovaly se v domnění, že je to sám ďábel. Paspartův soubor byl na cestách celý rok. Jen na vánoce a v měsíci květnu, kdy rozkvétaly u nich na zahradě stromy, - zůstávali doma.
Paspartovo kouzelné divadlo jezdilo od města k městu. Zpočátku vlakem, pak si Paspart koupil na půjčku mercedesku. Na auto si připevnil umrlčí lebku, která večer svítila. A to byla také výborná reklama. Cestování však bylo rok od roku obtížnější. Kina či spolky zabíraly sály, představení tím mohla být uskutečněna jen ve větších obcích a to znamená také stále větší vzdálenosti a více potíží. Za dobrou zábavu však obecenstvo platilo nejsrdečnějším vděkem. Režie byla veliká, ubytování drahé, odvoz rekvizit i personál, aparatura - vše chtělo hromady peněz. Paspart jezdil také do Vídně k prof. Fišerovi, kde se zdokonaloval v manipulaci a přivážel si i stále nové aparáty, které zhotovoval zručný Herbe, mechanik. Rekvizity získal i z Berlína a Hamburku.
Illona a Paspart nikdy nezapřeli, že jsou Hanáci. Vystupovali všude. Byli zváni do šlechtických rodin na jejich počest byly pořádány bankety. Vystupovali ve školách, v továrnách i v divadlech - prostě všude a právě všude zde je měli stejně rádi. Paní Illona říká, že zvláště lesníci mají dobrý vztah k umělcům magie.
Když Paspart oznamoval na posledním představení, že se jeho paní loučí s uměleckou dráhou, neboť pečovala o jejich dcerušku, rozplakala se. Nerada odcházela. "Přímo jsem se mazlila s rekvizitami, které za ty leta mi přirostly k srdci. Hladila jsem květiny, líbala hedvábné šátečky. Trvalo to hodně roků, než jsem zapomněla... Zůstala jsem doma, věnovala se dětem, domácnosti, zahradě, ale na těch patnáct roků kouzelného putování nezapomenu nikdy."
Josef Ouřada - Nejstarší kouzelnice, časopis Česká magie 1970 (č.1 r.1)