Rozhovor s Leopoldem Beránkem z časopisu Čáry Máry 4/1969
Napsal: 21 kvě 2020, 19:08
Tisíce milovníků magického koníčka dobře znají nestora československých kouzelníků pana Leopolda Beránka. Prožili s ním kouzelné chvilky v jeho kouzelnické škole, v obchodě kouzelnických pomůcek, při práci na jevišti i v magických klubech, poznali jeho kouzelnou vitalitu v soukromém životě i při magických příležitostech. Reportáž k jeho sedmdesátinám /15.5./ nemůže být nikdy úplná, protože za ta dlouhá léta bylo mnoho zážitků a jubilant vykonal pro magii v ČSSR pěkný kus práce. Předkládáme čtenářům našeho časopisu ČÁRY MÁRY aspoň rozhovor v kostce.
Pane Beránek, co vás přivedlo k tomu, že jste se stal kouzelníkem?
Jako jedenáctiletý kluk jsem bydlel s rodiči v malém českém městečku Veselí nad Lužnicí, kde byl na náměstí hostinec "Na Knížecí", v jehož sále během roku vystupovala celá řada umělců, pořádaly se tancovačky a koncerty. Často· se objevil i kouzelník a nejeden...
Jednou jsme zase vyběhli ze školy a na náměstí stála maringotka s nápisy, že "se zde bude konati představení slavného kouzelníka SAMKA"... To bylo něco pro nás! A další vůz - světe žasni - obrovský stroj na výrobu elektřiny! Však také na plakátech, které roznášel obecní policajt, bylo napsáno, že "pan ředitel Samek má krásné elektrické osvětlení jeviště i hlediště, iluminace a podobně". Odpoledne ten svůj elektrický stroj spustil a už jsme se od něho nehnuli. Pomáhali jsme nosit bedny, bedýnky a řadu různých rekvizit. Dostali jsme za to pochvalu. Dosud na to rád vzpomínám. I pan Samek byl rád že našel tak nadšeného pomocníka, ale musel jsem dát čarodějnické slovo, že se nebudu na nic dívat, že nic nebudu přehazovat, abych to snad nepoškodil... A co hlavně, že umím zachovávat tajemství, kdybych snad náhodou něco objevil. To se mi ovšem nepodařilo, protože všechny ty rekvizity byly zahaleny sametem a v různých látkách, takže nebylo nic platné se na něco dívat nebo něco objevit...
Tehdy jste se stal pomocníkem i na jevišti?
Při představení pan Samek žádal, aby někdo z obecenstva přišel na jeviště. Samozřejmě jsem první vyskočil já a tu se mnou dělal "vaření". Tehdy jsem dobře viděl, jak to dělá - pod stolkem měl jakési prkénko a na něm párky. Krmil mě s nimi a obecenstvo se smálo až se popadalo za břicho - já samozřejmě nahrával, dusil jsem se, i když jsem třeba v ústech nic neměl. Abych měl vyboulená ústa, dával jsem si tam jazyk. A to všechno mě navedl pan Samek.
Hlavní věcí bylo, že jsme se spolu skamarádili. Když se po týdnu přestěhoval do vedlejšího Meziměstí, chodil jsem tam za ním a vracel se domů z představení tak pozdě večer, že jsem býval skoro vždycky bit. Později tatínek viděl, že nedám pokoj, proto chodíval raději se mnou a tak se taky seznámil s panem Samkem. To všechno způsobilo, že jsem si kouzelnictví náramně zamiloval.
A první vaše samostatné vystoupení?
V Jindřichově Hradci na slavnosti Majáles jako student, později jsem začal čarovat na tzv. "hauzírce“ po hospodách. První moje triky byly "hmoždíř“ a "čtyři esa" s velkými kartami.
Kdy jste začal profesionálně a kdo to byl SAVELLI?
Bylo to v letech 1916 - 1921. Savelli byl pseudonym mého spolužáka a přítele Svitala. Jezdili jsme společně jako kouzelníci. Zavítali jsme dokonce do Berlína k odborné kouzelnické firmě Horster a k Bártlovi do Hamburku. Zajímalo nás totiž, co je v magii nového. Tak se jednou stalo - bylo to za války někdy v sedmnáctém roce - v Berlíně nás chytili polní četníci, odvedli nás na strážnici, sepsali s námi protokol a odvezli eskortou do Chebu... Ale magie pomohla - poslali nás šupem domů. Do devatenáctého roku jsem jezdil se Savellim, později i sám dokonce s celovečerním programem, ve kterém polovinu tvořila kouzla a další hypnóza. Vystupoval jsem na Slovensku, navštívil Polsko a Maďarsko, ale mým hlavním působištěm byly české kraje, kde jsem měl už známé jméno, podobně jako hypnotizér SVENGALI.
Vaše umělecké jméno bylo VORONKOV. Jak jste k němu přišel?
Hrával jsem s divadelní společností, kde můj pseudonym byl VRONSKÝ - z tohoto jména vzniklo později kouzelnické VORONKOV. Většinou se však uvádělo mé vlastní jméno Leopold Beránek.
V roce 1921 jste narukoval na vojnu a po návratu z ní jste se na pár let odmlčel. Proč?
Příčinou byly hlavně rodinné důvody. Tehdy jsem byl v Příbrami, přišly děti, existenční starosti a další, ale už v roce 1929 po přestěhování do Prahy jsem začal opět vystupovat jako profesionál. Bylo to v angažmá J. Waltnera, F. Kohouta a dalších, čaroval jsem v Praze i na venkově až do roku 1932.
Dáte jistě k lepšímu nějaký kouzelný zážitek...
Ne jeden, ale dva! Když byl v Praze holandský iluzionista DANTE, chodívali jsme se dívat na jeho vystoupení do karlínského Varieté společně s panem HAVLEM, předsedou klubu SKAM. Kouzelná překvapení holandského mistra iluzí nebrala konce, ale jedno kouzlo bylo zvlášť působivé - při polykání mečů můj soused v divadle omdlel.
Další příhoda je z poválečných let a stala se mi v dvacátých letech v Piešťanech za vystoupení v Thermia Palace. Tehdy jsem předváděl trik s prstenem vypůjčeným od diváků. Představte si však mé zděšení, když diamantový prsten holandského obchodníka upadl na prkna jeviště a zmizel kdesi ve škvíře podlahy! Jeho majiteli jsem se omluvil, ale představte si později to hledání mezi prachem a pavučinami pod jevištěm. Po několika hodinách usilovného hledání se prsten našel. Holanďan mi jej chtěl věnovat, prozradím-li mu své triky, ale odmítl jsem.
Jak vzniklo KOUZELNICTVÍ U BERÁNKA?
Od roku 1930 jsme měli s manželkou v Praze v Podskalské ulici papírnictví. Moji kouzelničtí přátelé, kterých stále přibývalo, na mně žádali kouzelnické rekvizity, které jsem začal vyrábět za krize třicátých let. Později lidé totiž ztratili nedůvěru k magii, a já jsem je přesvědčil, že moderní kouzla a manipulace se dají naučit, když je dostatek talentu a pevné vůle.
Měl jste, pane Beránek, nějaké pomocníky?
Největší pochopení pro magii měla vždy moje manželka. To znamená u kouzelníka mnoho i v soukromém životě. Později mi pomáhali moji synové, ale někdy kolem roku 1934 přišel ke mně starší elegantní pán v bílých rukavičkách, nalíčený ve tváři a nápadný tím, že si často čistil bílým kapesníčkem svůj monokl zavěšený na černé šňůrce. Představil se: "Jsem HERBE - kouzelník a jdu vám nabídnout své služby." Tehdy jsem si vzpomněl, že jsem ho vídal vystupovat při emauzské pouti na Karlově náměstí. Dohodli jsme se, stal se mým prvním zaměstnancem. Později po prodělané obchodní krizi nebyl však pro mne únosný a rozešli jsme se. V kouzelnických kursech mi pomáhal mladý JARUS - KRAUSE. I když pro své mládí neměl ještě zvláštních zkušeností, byl velmi snaživý a co hlavního - doma si zařídil dílničku, kde mohl vyrábět některé z rekvizit.
Měl jsem mnoho německých odborných knih, které můj otec překládal do češtiny. Z nich jsem čerpal náměty pro tvorbu kouzelnických novinek a výrobu rekvizit. Z té doby pochází ERRORE, HELLA, MAHARADŽOVY KAMENY a další kostkové iluze. Hodně triků jsem také našel v Conradiho bibliotéce. Přesto výroba rekvizit se děla takřka na koleně, nebylo potřebných řemeslnických zařízení. Teprve v roce 1938 jsem našel řemeslníky jako knihaře, kartonážníka, truhláře modeláře a další. Vychovat je na speciální výrobu kouzelnických přístrojů a pomůcek, to trvalo trochu déle. Šlo vždy o přesnou práci. Vyrobit například kostku s přesnou pakostkou byl dosti dlouho problém, aby po kouzelnické stránce vše vyhovovalo.
Byl Jste také u zrodu pražského DOMU KOUZEL v Palackého ulici?
Tento družstevní podnik měl od roku 1959 pomáhat amatérským kouzelníkům v Československu, zájem o kouzelnické rekvizity byl i v zahraničí. V tomto podniku jsem zůstal až do doby své nemoci, do roku 1965.
A tu také zmizel DŮM KOUZEL, byl zrušen, rozplynul se v nic. Pane Beránek, celou řadu let jste vedl tzv. Beránkovu kouzelnickou školu. Kolik těch kursů vlastně bylo?
Přesné číslo vám nepovím. V roce 1932 - 33 to byly pouze soukromé hodiny. První oficiální kurs začal v lednu 1934 a měl 14 žáků. Další následovaly v únoru, březnu atd. Později nastaly pokračovací kursy a některé trvaly i čtyři roky. Vyučovala se manipulace s koulemi, náprstky, provazy, šátky, kostkové triky a iluze a vůbec vše, co patří k práci kouzelníka. Kursy se konaly až do roku 1950, kdy po zrušení papírnictví jsem se přestěhoval do ulice Na Ohradách. Tam byla z Beránkova podniku v roce 1951 zřízena ARTISTICKÁ ESTRÁDNÍ CVIČEBNA PRO KOUZELNÍKY, národní podnik, který jsem vedl.
Kolik bylo celkem vašich žáků?
Hodně přes tisíc, i když někteří z nich navštěvovali kursy vícekrát. Během doby se objevila i známá jména - Josef Lada, Vlasta Burian, Marvelli, Vosátka, Zvěřina, Brzák, Stehlíček a řada dalších. Kouzelnická škola byla vlastně líhní pro magické kluby a amatérské kouzelnictví v Československu vůbec. Z jejich řad vyrostla řada profesionálů, kteří representovali magické umění i za hranicemi.
Jistě vás bude zajímat, že ve třicátých letech bylo v Československu kolem tří set kouzelníků, amatérů i profesionálů; během doby jsem měl zachyceno v obchodní kartotéce na 12 tisíc kouzelnických zájemců. Kouzelníků, kteří někdy někde veřejně vystupovali, bylo daleko méně -zbytek nikdy nikde veřejně nečaroval. I aktívních je dnes méně, přesto opravdových milovníků magického koníčka je hodně přes tisíc, možná i více. V ČSSR je na 40 kouzelnických kroužků a klubů, mnozí kouzelníci působí jednotlivě v ZK ROH a Kulturních domech a mnozí nejsou nikde registrováni.
A co vaše odborné literatura? Kdysi jste vydával i časopis MAGO, bohužel vyšla pouze čtyři čísla. Ale známe vaše kouzelnické příručky. Již v roce 1931 jste vydal brožuru o KARETNÍM UMĚNÍ kde popisujete nejen manipulace s kartami, ale také i tajemství triků hazardních hráčů. Jak jste tvořil svá díla?
Na to jsem míval čas, až teprve když město spalo. První má knížka vyšla tiskem v roce 1937 a celkem jich bylo 58. většinou to byly učebnice kouzel. Některé vyšly tiskem, jiné rozmnožením na cyklostylu. Ještě dnes nedokážu pochopit, jak je možné, že mi na tuto práci zbyl čas. Bývaly doby, kdy jsem láteřil, že vůbec existuje spánek - měli jsme tři děti, živil jsem starého otce, proto jsem vstával již o páté hodině, abych v papírnictví připravil zboží pro školu a v učebně uklidil rekvizity. K sedmé hodině se začali trousit do obchodu školáci a školačky, v osm hodin přišla písařka, vyřizoval jsem korespondenci a diktoval návody k novinkám. Tato práce byla však rušena zákazníky v papírnictví, které jsem obsluhoval, neboť žena se musela starat o rodinu a vařit. Obědval jsem většinou v chůzi. Navíc bylo nutno připravit látku pro kouzelnické kursy. V obchodě se stalo, že i malé kouzlíčko za dvě koruny jsem musel zákazníkovi několikrát předvést a s ním procvičit. Bývaly totiž doby, kdy byla každá koruna dobrá. Po večeři byly zase kursy a na vlastní odborné studie a tvorbu zbývala jedině noc.
Vaše práce ve filmu?
V roce 1933 začali projevovat o moji práci zájem filmaři a novináři. Ve svém archívu mám hodně přes stovku novinových výstřižků. Byl jsem trikovým poradcem asi dvaceti československých filmů. Tak např. v roce 1946 byl za mé spolupráce natočen kouzelnický film ABRAKADABRA.
Vaše klubová, režisérská a další činnost?
Od roku 1947 jsem byl členem pražského Magického klubu, dnes jsem čestným členem 11 magických klubů v ČSSR. Pochopitelně klubová činnost pouhým členstvím nekončí, využil jsem svých zkušeností jako režisér mnoha veřejných pfedstavení a meziklubových soutěží. Ke karlovarským kouzelnickým soutěžím byl dán základ již v roce 1949, a o rok později se zde v přátelském zápolení za mé režie setkali kouzelníci z Prahy, Brna a Plzně. Představení byla vysoké úrovně. Např. v roce 1949 byli přítomni na defilé kouzelníků tři ministři /Bulharsko, Rumunsko, ČSSR/, kteří odložili o den svůj odjezd, aby mohli sledovat ještě jedno vystoupení. V roce 1948 jsem se stal účastníkem kouzelnických výstupů pražského MEVRO. Jistě vás také bude zajímat, že jsem provedl výpravu známého českého iluzionisty Karliniho.
V roce 1956 jsem byl jedním z československých zástupců Světového magického kongresu v Norimberku. Kromě účasti v porotách různých soutěží a zkoušek jsem na nejrůznějších scénách viděl práci československých kouzelníků, amatérů i profesionálů. Byl jsem svědkem jejich dovednosti i při festivalech magie. Konečně MAGIKO Slaný každoročně pořádá soutěž o putovní Magický křišťál L. Beránka. Vlivem srpnových událostí se vloni tato soutěž nekonala, ale letos jsou přihlášena kouzelnická esa i ze zahraničí. Přesto, pokud mi to můj zdravotní stav dovolí, stále fandím našim kouzelníkům. A co bych si nakonec přál? Aby mladí přátelé magie u nás převzali kouzelnickou hůlku v plné cti a slávě. Hlavně jim patří pár triků, které jim věnuji na dalších stránkách časopisu ČÁRY MÁRY.
Rozmlouval: Miloš Sequens
Pane Beránek, co vás přivedlo k tomu, že jste se stal kouzelníkem?
Jako jedenáctiletý kluk jsem bydlel s rodiči v malém českém městečku Veselí nad Lužnicí, kde byl na náměstí hostinec "Na Knížecí", v jehož sále během roku vystupovala celá řada umělců, pořádaly se tancovačky a koncerty. Často· se objevil i kouzelník a nejeden...
Jednou jsme zase vyběhli ze školy a na náměstí stála maringotka s nápisy, že "se zde bude konati představení slavného kouzelníka SAMKA"... To bylo něco pro nás! A další vůz - světe žasni - obrovský stroj na výrobu elektřiny! Však také na plakátech, které roznášel obecní policajt, bylo napsáno, že "pan ředitel Samek má krásné elektrické osvětlení jeviště i hlediště, iluminace a podobně". Odpoledne ten svůj elektrický stroj spustil a už jsme se od něho nehnuli. Pomáhali jsme nosit bedny, bedýnky a řadu různých rekvizit. Dostali jsme za to pochvalu. Dosud na to rád vzpomínám. I pan Samek byl rád že našel tak nadšeného pomocníka, ale musel jsem dát čarodějnické slovo, že se nebudu na nic dívat, že nic nebudu přehazovat, abych to snad nepoškodil... A co hlavně, že umím zachovávat tajemství, kdybych snad náhodou něco objevil. To se mi ovšem nepodařilo, protože všechny ty rekvizity byly zahaleny sametem a v různých látkách, takže nebylo nic platné se na něco dívat nebo něco objevit...
Tehdy jste se stal pomocníkem i na jevišti?
Při představení pan Samek žádal, aby někdo z obecenstva přišel na jeviště. Samozřejmě jsem první vyskočil já a tu se mnou dělal "vaření". Tehdy jsem dobře viděl, jak to dělá - pod stolkem měl jakési prkénko a na něm párky. Krmil mě s nimi a obecenstvo se smálo až se popadalo za břicho - já samozřejmě nahrával, dusil jsem se, i když jsem třeba v ústech nic neměl. Abych měl vyboulená ústa, dával jsem si tam jazyk. A to všechno mě navedl pan Samek.
Hlavní věcí bylo, že jsme se spolu skamarádili. Když se po týdnu přestěhoval do vedlejšího Meziměstí, chodil jsem tam za ním a vracel se domů z představení tak pozdě večer, že jsem býval skoro vždycky bit. Později tatínek viděl, že nedám pokoj, proto chodíval raději se mnou a tak se taky seznámil s panem Samkem. To všechno způsobilo, že jsem si kouzelnictví náramně zamiloval.
A první vaše samostatné vystoupení?
V Jindřichově Hradci na slavnosti Majáles jako student, později jsem začal čarovat na tzv. "hauzírce“ po hospodách. První moje triky byly "hmoždíř“ a "čtyři esa" s velkými kartami.
Kdy jste začal profesionálně a kdo to byl SAVELLI?
Bylo to v letech 1916 - 1921. Savelli byl pseudonym mého spolužáka a přítele Svitala. Jezdili jsme společně jako kouzelníci. Zavítali jsme dokonce do Berlína k odborné kouzelnické firmě Horster a k Bártlovi do Hamburku. Zajímalo nás totiž, co je v magii nového. Tak se jednou stalo - bylo to za války někdy v sedmnáctém roce - v Berlíně nás chytili polní četníci, odvedli nás na strážnici, sepsali s námi protokol a odvezli eskortou do Chebu... Ale magie pomohla - poslali nás šupem domů. Do devatenáctého roku jsem jezdil se Savellim, později i sám dokonce s celovečerním programem, ve kterém polovinu tvořila kouzla a další hypnóza. Vystupoval jsem na Slovensku, navštívil Polsko a Maďarsko, ale mým hlavním působištěm byly české kraje, kde jsem měl už známé jméno, podobně jako hypnotizér SVENGALI.
Vaše umělecké jméno bylo VORONKOV. Jak jste k němu přišel?
Hrával jsem s divadelní společností, kde můj pseudonym byl VRONSKÝ - z tohoto jména vzniklo později kouzelnické VORONKOV. Většinou se však uvádělo mé vlastní jméno Leopold Beránek.
V roce 1921 jste narukoval na vojnu a po návratu z ní jste se na pár let odmlčel. Proč?
Příčinou byly hlavně rodinné důvody. Tehdy jsem byl v Příbrami, přišly děti, existenční starosti a další, ale už v roce 1929 po přestěhování do Prahy jsem začal opět vystupovat jako profesionál. Bylo to v angažmá J. Waltnera, F. Kohouta a dalších, čaroval jsem v Praze i na venkově až do roku 1932.
Dáte jistě k lepšímu nějaký kouzelný zážitek...
Ne jeden, ale dva! Když byl v Praze holandský iluzionista DANTE, chodívali jsme se dívat na jeho vystoupení do karlínského Varieté společně s panem HAVLEM, předsedou klubu SKAM. Kouzelná překvapení holandského mistra iluzí nebrala konce, ale jedno kouzlo bylo zvlášť působivé - při polykání mečů můj soused v divadle omdlel.
Další příhoda je z poválečných let a stala se mi v dvacátých letech v Piešťanech za vystoupení v Thermia Palace. Tehdy jsem předváděl trik s prstenem vypůjčeným od diváků. Představte si však mé zděšení, když diamantový prsten holandského obchodníka upadl na prkna jeviště a zmizel kdesi ve škvíře podlahy! Jeho majiteli jsem se omluvil, ale představte si později to hledání mezi prachem a pavučinami pod jevištěm. Po několika hodinách usilovného hledání se prsten našel. Holanďan mi jej chtěl věnovat, prozradím-li mu své triky, ale odmítl jsem.
Jak vzniklo KOUZELNICTVÍ U BERÁNKA?
Od roku 1930 jsme měli s manželkou v Praze v Podskalské ulici papírnictví. Moji kouzelničtí přátelé, kterých stále přibývalo, na mně žádali kouzelnické rekvizity, které jsem začal vyrábět za krize třicátých let. Později lidé totiž ztratili nedůvěru k magii, a já jsem je přesvědčil, že moderní kouzla a manipulace se dají naučit, když je dostatek talentu a pevné vůle.
Měl jste, pane Beránek, nějaké pomocníky?
Největší pochopení pro magii měla vždy moje manželka. To znamená u kouzelníka mnoho i v soukromém životě. Později mi pomáhali moji synové, ale někdy kolem roku 1934 přišel ke mně starší elegantní pán v bílých rukavičkách, nalíčený ve tváři a nápadný tím, že si často čistil bílým kapesníčkem svůj monokl zavěšený na černé šňůrce. Představil se: "Jsem HERBE - kouzelník a jdu vám nabídnout své služby." Tehdy jsem si vzpomněl, že jsem ho vídal vystupovat při emauzské pouti na Karlově náměstí. Dohodli jsme se, stal se mým prvním zaměstnancem. Později po prodělané obchodní krizi nebyl však pro mne únosný a rozešli jsme se. V kouzelnických kursech mi pomáhal mladý JARUS - KRAUSE. I když pro své mládí neměl ještě zvláštních zkušeností, byl velmi snaživý a co hlavního - doma si zařídil dílničku, kde mohl vyrábět některé z rekvizit.
Měl jsem mnoho německých odborných knih, které můj otec překládal do češtiny. Z nich jsem čerpal náměty pro tvorbu kouzelnických novinek a výrobu rekvizit. Z té doby pochází ERRORE, HELLA, MAHARADŽOVY KAMENY a další kostkové iluze. Hodně triků jsem také našel v Conradiho bibliotéce. Přesto výroba rekvizit se děla takřka na koleně, nebylo potřebných řemeslnických zařízení. Teprve v roce 1938 jsem našel řemeslníky jako knihaře, kartonážníka, truhláře modeláře a další. Vychovat je na speciální výrobu kouzelnických přístrojů a pomůcek, to trvalo trochu déle. Šlo vždy o přesnou práci. Vyrobit například kostku s přesnou pakostkou byl dosti dlouho problém, aby po kouzelnické stránce vše vyhovovalo.
Byl Jste také u zrodu pražského DOMU KOUZEL v Palackého ulici?
Tento družstevní podnik měl od roku 1959 pomáhat amatérským kouzelníkům v Československu, zájem o kouzelnické rekvizity byl i v zahraničí. V tomto podniku jsem zůstal až do doby své nemoci, do roku 1965.
A tu také zmizel DŮM KOUZEL, byl zrušen, rozplynul se v nic. Pane Beránek, celou řadu let jste vedl tzv. Beránkovu kouzelnickou školu. Kolik těch kursů vlastně bylo?
Přesné číslo vám nepovím. V roce 1932 - 33 to byly pouze soukromé hodiny. První oficiální kurs začal v lednu 1934 a měl 14 žáků. Další následovaly v únoru, březnu atd. Později nastaly pokračovací kursy a některé trvaly i čtyři roky. Vyučovala se manipulace s koulemi, náprstky, provazy, šátky, kostkové triky a iluze a vůbec vše, co patří k práci kouzelníka. Kursy se konaly až do roku 1950, kdy po zrušení papírnictví jsem se přestěhoval do ulice Na Ohradách. Tam byla z Beránkova podniku v roce 1951 zřízena ARTISTICKÁ ESTRÁDNÍ CVIČEBNA PRO KOUZELNÍKY, národní podnik, který jsem vedl.
Kolik bylo celkem vašich žáků?
Hodně přes tisíc, i když někteří z nich navštěvovali kursy vícekrát. Během doby se objevila i známá jména - Josef Lada, Vlasta Burian, Marvelli, Vosátka, Zvěřina, Brzák, Stehlíček a řada dalších. Kouzelnická škola byla vlastně líhní pro magické kluby a amatérské kouzelnictví v Československu vůbec. Z jejich řad vyrostla řada profesionálů, kteří representovali magické umění i za hranicemi.
Jistě vás bude zajímat, že ve třicátých letech bylo v Československu kolem tří set kouzelníků, amatérů i profesionálů; během doby jsem měl zachyceno v obchodní kartotéce na 12 tisíc kouzelnických zájemců. Kouzelníků, kteří někdy někde veřejně vystupovali, bylo daleko méně -zbytek nikdy nikde veřejně nečaroval. I aktívních je dnes méně, přesto opravdových milovníků magického koníčka je hodně přes tisíc, možná i více. V ČSSR je na 40 kouzelnických kroužků a klubů, mnozí kouzelníci působí jednotlivě v ZK ROH a Kulturních domech a mnozí nejsou nikde registrováni.
A co vaše odborné literatura? Kdysi jste vydával i časopis MAGO, bohužel vyšla pouze čtyři čísla. Ale známe vaše kouzelnické příručky. Již v roce 1931 jste vydal brožuru o KARETNÍM UMĚNÍ kde popisujete nejen manipulace s kartami, ale také i tajemství triků hazardních hráčů. Jak jste tvořil svá díla?
Na to jsem míval čas, až teprve když město spalo. První má knížka vyšla tiskem v roce 1937 a celkem jich bylo 58. většinou to byly učebnice kouzel. Některé vyšly tiskem, jiné rozmnožením na cyklostylu. Ještě dnes nedokážu pochopit, jak je možné, že mi na tuto práci zbyl čas. Bývaly doby, kdy jsem láteřil, že vůbec existuje spánek - měli jsme tři děti, živil jsem starého otce, proto jsem vstával již o páté hodině, abych v papírnictví připravil zboží pro školu a v učebně uklidil rekvizity. K sedmé hodině se začali trousit do obchodu školáci a školačky, v osm hodin přišla písařka, vyřizoval jsem korespondenci a diktoval návody k novinkám. Tato práce byla však rušena zákazníky v papírnictví, které jsem obsluhoval, neboť žena se musela starat o rodinu a vařit. Obědval jsem většinou v chůzi. Navíc bylo nutno připravit látku pro kouzelnické kursy. V obchodě se stalo, že i malé kouzlíčko za dvě koruny jsem musel zákazníkovi několikrát předvést a s ním procvičit. Bývaly totiž doby, kdy byla každá koruna dobrá. Po večeři byly zase kursy a na vlastní odborné studie a tvorbu zbývala jedině noc.
Vaše práce ve filmu?
V roce 1933 začali projevovat o moji práci zájem filmaři a novináři. Ve svém archívu mám hodně přes stovku novinových výstřižků. Byl jsem trikovým poradcem asi dvaceti československých filmů. Tak např. v roce 1946 byl za mé spolupráce natočen kouzelnický film ABRAKADABRA.
Vaše klubová, režisérská a další činnost?
Od roku 1947 jsem byl členem pražského Magického klubu, dnes jsem čestným členem 11 magických klubů v ČSSR. Pochopitelně klubová činnost pouhým členstvím nekončí, využil jsem svých zkušeností jako režisér mnoha veřejných pfedstavení a meziklubových soutěží. Ke karlovarským kouzelnickým soutěžím byl dán základ již v roce 1949, a o rok později se zde v přátelském zápolení za mé režie setkali kouzelníci z Prahy, Brna a Plzně. Představení byla vysoké úrovně. Např. v roce 1949 byli přítomni na defilé kouzelníků tři ministři /Bulharsko, Rumunsko, ČSSR/, kteří odložili o den svůj odjezd, aby mohli sledovat ještě jedno vystoupení. V roce 1948 jsem se stal účastníkem kouzelnických výstupů pražského MEVRO. Jistě vás také bude zajímat, že jsem provedl výpravu známého českého iluzionisty Karliniho.
V roce 1956 jsem byl jedním z československých zástupců Světového magického kongresu v Norimberku. Kromě účasti v porotách různých soutěží a zkoušek jsem na nejrůznějších scénách viděl práci československých kouzelníků, amatérů i profesionálů. Byl jsem svědkem jejich dovednosti i při festivalech magie. Konečně MAGIKO Slaný každoročně pořádá soutěž o putovní Magický křišťál L. Beránka. Vlivem srpnových událostí se vloni tato soutěž nekonala, ale letos jsou přihlášena kouzelnická esa i ze zahraničí. Přesto, pokud mi to můj zdravotní stav dovolí, stále fandím našim kouzelníkům. A co bych si nakonec přál? Aby mladí přátelé magie u nás převzali kouzelnickou hůlku v plné cti a slávě. Hlavně jim patří pár triků, které jim věnuji na dalších stránkách časopisu ČÁRY MÁRY.
Rozmlouval: Miloš Sequens