O Hofzinserovy z úvodu k Beránkově karetní škole III.
Napsal: 21 kvě 2020, 12:43
Letos je tomu shodou okolností právě v tomto měsíci 70 let, co zemřel slavný kaberetní umělec Dr. Jan Nepomuk Hofzinser.
Věnuji tomuto velkému geniu kouzelného umění, zvláště karetnímu malou vzpomínku.
Jmenovaný byl násilným novotářem a průkopníkem kouzelného umění. Říkalo se o něm, že je tvořivý jako Beethoven a podobný Paganinimu v mistrovském pohledu. V karetním umění nebyl dosud předstižen.
Narodil se ve Vídni, 19. července 1806 a zemřel 11. března 1875 jako doktor filosofie a uředník bývalé CK dvorní komory a ministerstva financí. V mladých letech věnoval se hudbě /viola/. Tu však později odložil a přenesl všechnu svou lásku k umění na kouzelnictví, ve kterém tolik vynikl.
Již v roce 1828, jako dvaadvacetiletý, vynikl v karetních pokusech dle svých ideí. Ve Vídni vystupující Debler měl v Hofzinserovi svého největšího obdivovatele. Jeho dobrým přítelem byl i profesor Herman.
Na vrcholu své slávy, v roce 1853, otevřel svůj vlastní salon, ve kterém třikrát týdně pořádal "Hodiny klamu". Jako vysoký státní úřednik nemohl vésti salon pod svým jménem a proto jej otevřel jménem své choti Vileminy Hofzinserové, která sama pod pseudonymem "Pythia" spoluúčinkovala jako neobyčejně nadaná čtenářka myšlének. Novinové referáty z té doby hýřily chválou o soaré, pořádaných u Hofzinserové. Byl tehdy miláčkem celé Vídně.
Mimo velké řady zlepšených a přepracovaných půdvodních jednoduchých produkcí starší doby zhotovil mnoho novinek, které ještě v téměř nepozměněné formě jsou na programech i dnešních kouzelníků.
Uvádím jen nepatrnou část jeho originálů: Pohár na inkoust, Vznášející se hůlka, Karetní rám, Míčová skříňka, Diogenova svítilna, Magické zrcadlo, Mysteriosní hodiny a zvláště nevyčerpatelné množství karetních triků, které rád nazýval "Poesií kouzelného umění".
Na rozdíl od karetních manipulátorů novější doby, kteří většinou předvádějí své karetní experimenty beze slov nebo jen s malým slovním doprovodem, byl Hofzinser pravým básníkem. Všechny své karetní triky doprovázel květnatými předmluvami.
Byl snad nejžárlivějším kouzelníkem na světě.
Vždyť i před smrtí posledním jeho přáním bylo, aby jeho žena spálila všechny písemné tvorby triků, což také táž až do nejmenších podrobností vyplnila.
Přesto ovšem hlavně jeho přátelé měli mnoho možností jeho triky v takřka nezměněné formě uchovati dle jeho přímého podání. Byl to také Otakar Fisoher, který nám uchoval tyto poklady, sestavené s velkou péčí.
Je zajímavé, že Hofzinser nikdy neopustil Vídeň a neznal jiných zemí a přece tolik vynikl. Ve Vídni samotné uspořádal nespočetné množství večírků, ale mimo svého úřadu a ve svém bytě pořádaných soaré nesúčastnil se veřejného života.
V Praze, v březnu 1945
Beránek L.
Věnuji tomuto velkému geniu kouzelného umění, zvláště karetnímu malou vzpomínku.
Jmenovaný byl násilným novotářem a průkopníkem kouzelného umění. Říkalo se o něm, že je tvořivý jako Beethoven a podobný Paganinimu v mistrovském pohledu. V karetním umění nebyl dosud předstižen.
Narodil se ve Vídni, 19. července 1806 a zemřel 11. března 1875 jako doktor filosofie a uředník bývalé CK dvorní komory a ministerstva financí. V mladých letech věnoval se hudbě /viola/. Tu však později odložil a přenesl všechnu svou lásku k umění na kouzelnictví, ve kterém tolik vynikl.
Již v roce 1828, jako dvaadvacetiletý, vynikl v karetních pokusech dle svých ideí. Ve Vídni vystupující Debler měl v Hofzinserovi svého největšího obdivovatele. Jeho dobrým přítelem byl i profesor Herman.
Na vrcholu své slávy, v roce 1853, otevřel svůj vlastní salon, ve kterém třikrát týdně pořádal "Hodiny klamu". Jako vysoký státní úřednik nemohl vésti salon pod svým jménem a proto jej otevřel jménem své choti Vileminy Hofzinserové, která sama pod pseudonymem "Pythia" spoluúčinkovala jako neobyčejně nadaná čtenářka myšlének. Novinové referáty z té doby hýřily chválou o soaré, pořádaných u Hofzinserové. Byl tehdy miláčkem celé Vídně.
Mimo velké řady zlepšených a přepracovaných půdvodních jednoduchých produkcí starší doby zhotovil mnoho novinek, které ještě v téměř nepozměněné formě jsou na programech i dnešních kouzelníků.
Uvádím jen nepatrnou část jeho originálů: Pohár na inkoust, Vznášející se hůlka, Karetní rám, Míčová skříňka, Diogenova svítilna, Magické zrcadlo, Mysteriosní hodiny a zvláště nevyčerpatelné množství karetních triků, které rád nazýval "Poesií kouzelného umění".
Na rozdíl od karetních manipulátorů novější doby, kteří většinou předvádějí své karetní experimenty beze slov nebo jen s malým slovním doprovodem, byl Hofzinser pravým básníkem. Všechny své karetní triky doprovázel květnatými předmluvami.
Byl snad nejžárlivějším kouzelníkem na světě.
Vždyť i před smrtí posledním jeho přáním bylo, aby jeho žena spálila všechny písemné tvorby triků, což také táž až do nejmenších podrobností vyplnila.
Přesto ovšem hlavně jeho přátelé měli mnoho možností jeho triky v takřka nezměněné formě uchovati dle jeho přímého podání. Byl to také Otakar Fisoher, který nám uchoval tyto poklady, sestavené s velkou péčí.
Je zajímavé, že Hofzinser nikdy neopustil Vídeň a neznal jiných zemí a přece tolik vynikl. Ve Vídni samotné uspořádal nespočetné množství večírků, ale mimo svého úřadu a ve svém bytě pořádaných soaré nesúčastnil se veřejného života.
V Praze, v březnu 1945
Beránek L.