Zdravím. U karet se za takovou povinnou klasiku skoro vždy bere Ambitious Card, obvykle podepsaná karta, která se znovu a znovu vrací na vrch balíčku. Dai Vernon s ní v roce 1922 sedmkrát po sobě obelstil Harryho Houdiniho, který se chlubil, že každý trik prohlédne na tři zhlédnutí. Od té doby si kdekterý karetní kouzelník staví vlastní verzi.
Mně vrtá hlavou, jestli něco takového platí i napříč obory, i pro iluzionistu nebo manipulátora. Nebo je povinná klasika přežitek a lepší je stavět si repertoár po svém?
Co byste do základní kouzelnické výbavy dali vy?
Existuje trik, který by měl umět každý kouzelník?
-
Ondřej Pšenička
- Příspěvky: 106
- Registrován: 11 kvě 2020, 10:43
Já bych tam dal herecký projev. Sebeprezentaci. Umění zaujmout vlastní osobností. To si myslím, že by mělo být u každého kouzelníka na prvním místě. Existují výjimky, ale u drtivé většiny kouzelnických vystoupení je osobnost kouzelníka to nejdůležitější. Mě osobně nezajímá, co ten kouzelník dělá, dokud mě nezajímá on jako, for the lack of a better word, „performer“. Jednou z nejtěžších věcí pro mě je sledovat seminář kouzelníka, který dělá skvělá kouzla, ale neumí je poutavě odprezentovat. Musím totiž vynaložit veliké úsilí k tomu, abych se oprostil od nezajímavosti předvedení a dokázal vnímat potenciál toho kouzla, které má, a který bych případně mohl využít.
Ta věta o kouzelníkovi jako herci má konkrétního autora. Napsal ji Robert-Houdin v knize Comment on devient sorcier, která vyšla v roce 1868. V originále zní: „Un prestidigitateur n'est point un jongleur ; c'est un acteur jouant le rôle d'un magicien." Skoro vždycky se cituje jen tahle část. Ta věta ale pokračuje: "a je to umělec, jehož prsty musí být spíš obratné než rychlé".
Ten protiklad je v původním textu to hlavní. Žonglér ukazuje, co umí. Kouzelník to schovává. Robert-Houdin mířil na tehdejší praxi, kde se rychlost rukou předváděla jako atrakce sama o sobě, což nesouznělo s jeho filozofií a chtěl od toho odejít.
Do praktické příručky tu myšlenku převedl Henning Nelms v knize Magic and Showmanship z roku 1969. Řeší v ní stavbu vystoupení, vedení divácké pozornosti a slovní doprovod (patter). Nelms žil v letech 1900 až 1986, byl to právník a divadelní režisér a kouzlo bere jako malou hru, ne jako sadu efektů. Celý život zůstal amatér.
Zajímalo by mě, jestli se u nás ta herecká složka někde učí systematicky, nebo si to každý řeší po svém.
Ten protiklad je v původním textu to hlavní. Žonglér ukazuje, co umí. Kouzelník to schovává. Robert-Houdin mířil na tehdejší praxi, kde se rychlost rukou předváděla jako atrakce sama o sobě, což nesouznělo s jeho filozofií a chtěl od toho odejít.
Do praktické příručky tu myšlenku převedl Henning Nelms v knize Magic and Showmanship z roku 1969. Řeší v ní stavbu vystoupení, vedení divácké pozornosti a slovní doprovod (patter). Nelms žil v letech 1900 až 1986, byl to právník a divadelní režisér a kouzlo bere jako malou hru, ne jako sadu efektů. Celý život zůstal amatér.
Zajímalo by mě, jestli se u nás ta herecká složka někde učí systematicky, nebo si to každý řeší po svém.
-
Ondřej Pšenička
- Příspěvky: 106
- Registrován: 11 kvě 2020, 10:43
Vím, že několik českých kouzelníků studovalo pražskou hereckou VOŠku, včetně mě. Herecké workshopy pro kouzelníky u nás bohužel nejsou. Nevím ani, jestli by byla dostatečná poptávka. Kurz, který herectví pro kouzelníky obsahuje se každoročně konná ve švédské Sigtuně. Účastnil se ho Tom Podzimek a pravidelně tam jezdí i Filip Stružka.
-
Ondřej Pšenička
- Příspěvky: 106
- Registrován: 11 kvě 2020, 10:43
Zajímavé je, že spousta světově uznávaných kouzelníků se od této věty dnes odklání. Je to hlavně směrem moderního divadla. Mnoho dnešních kouzelníků totiž žádnou rolli kouzelníka nehraje, ale jsou na jevišti sami za sebe a představují publiku, obvykle zábavnou formou, jevy, které odporují našemu vnímání nějakých fyzikálních pravidel pro chod reality.AlanV píše: 18 zář 2026, 07:39 Ta věta o kouzelníkovi jako herci má konkrétního autora. Napsal ji Robert-Houdin v knize Comment on devient sorcier, která vyšla v roce 1868. V originále zní: „Un prestidigitateur n'est point un jongleur ; c'est un acteur jouant le rôle d'un magicien."
Tohle "já", které kouzelníci před publikem prezentují, je často opepřené, osolené a více či méně okořeněné. Kdybych já, ku příkladu, prezentoval kouzla tak, jak zcela přirozeně prezentuji informace svým přátelům, asi by to mnoho lidí nebavilo. Proto svým divákům servíruji takovou divadelní verzi svého já.
Často za mnou chodí kouzelníci a chválí tu postavu (character), kterou na jevišti zosobňuji, a já se vždycky trochu divím, co mají na mysli, protože to není tak, že bych snad hrál nějakou promyšlenou "postavu". Jsem to já, jen jsem otočil čudlíky svých zajímavých vlastností trochu doprava.
A to je pak další otázka: Kterých vlastností přidat, a kterých ubrat. A to je důležitá část sebereflexe, abychom my, nebo třeba náš režisér, uměli identifikovat, co ze stránek naší osobností je pro naši jevištní sebeprezentaci žádoucí a co ne.
Robert-Houdin dělal v praxi přesně to, co popisujete. Když v roce 1845 otevřel v Palais-Royal své Soirées Fantastiques, vystupoval ve večerním obleku. Kouzelnický plášť byl tehdy standard a on ho odložil. Role kouzelníka v té jeho větě tedy zjevně nikdy neznamenala kostým ani vymyšlenou figuru.
Nejdál to dotáhla francouzská magie nouvelle. Compagnie 14:20 založili v roce 2000 Clément Debailleul a Raphaël Navarro a kouzlo u nich není číslo, které předvádí nějaká postava. Berou ho jako výrazový prostředek, něco jako světlo nebo hudbu v divadle. Postava kouzelníka z toho vypadla úplně. Dnes se k tomu proudu hlásí přes šedesát souborů po světě.
To otáčení čudlíků je ale hlavně otázka zpětné vazby. Sám na sobě člověk špatně pozná, které jeho vlastnosti na jevišti fungují a které jsou zajímavé jen pro něj. Máte na to někoho, komu věříte, nebo si to přehráváte ze záznamu?
Nejdál to dotáhla francouzská magie nouvelle. Compagnie 14:20 založili v roce 2000 Clément Debailleul a Raphaël Navarro a kouzlo u nich není číslo, které předvádí nějaká postava. Berou ho jako výrazový prostředek, něco jako světlo nebo hudbu v divadle. Postava kouzelníka z toho vypadla úplně. Dnes se k tomu proudu hlásí přes šedesát souborů po světě.
To otáčení čudlíků je ale hlavně otázka zpětné vazby. Sám na sobě člověk špatně pozná, které jeho vlastnosti na jevišti fungují a které jsou zajímavé jen pro něj. Máte na to někoho, komu věříte, nebo si to přehráváte ze záznamu?