Tento trik je spojován s Čínou od ranného 19. století, kdy ho kouzelník Kia Khan Khruse předváděl v Anglii. Při jeho prezentaci tvrdil, že trik pochází z Číny. Jejich původ je však stále nejistý.
Ve svém De subtiltate (1550), Girolamo Cardano zmiňuje zběžný popis italských kouzelníků ze třicátých let sedmnáctého století, kteří magicky spojují kruhy. Neříká však kolik kruhů a zda se všechny kruhy spojily naráz v jeden řetěz, či šlo o spojování postupné. Tento trik mohl být tudíž jen předkem dnešního spojování kruhů.
Popsané vysvětlení tohoto triku, jak ho známe dnes, se v západní literatuře začalo objevovat až v polovině devatenáctého století. Rané vysvětlení je v knize Nouvelle magie blanche dévoilée, 2. díl, 1854, str. 39 od J. N. Ponsina. Dva roky později v anglickém jazyce v The Magicians' Own Book, 1857, str. 31 od neznámého autora (také publikováno jako The Boy's Own Conjuring Book, 1859).
Devadesát let před Ponsinem, bylo detailní vysvětlení publikováno v Japonsku v knize Hôkasen od Hirase Hose. Již začátkem devatenáctého století začali japonští kouzelníci nazývat kruhy čínskými, to však mohlo být jen divadelní přikrášlení, aby kouzlo získalo větší exotiku. O dřívějším záznamu o čínských kruzích v Číně totiž nevíme. Přestože možnost, že bylo toto kouzlo v nějaké formě z Číny či dokonce ze západu do Japonska importováno vyloučit nelze, zatím ale nevíme o žádném záznamu, který by toto prokazoval.
Ve čtyřicátých letech devatenáctého století se o inovaci spojování kruhů zasloužil Johann Nepomuk Hofzinser, i když dochované záznamy mohou jeho nápady zaměňovat s nápady jeho studenta Georga Heubecka - Hofzinser Zauberkünste od Ottokara Fischera, 1942, přeloženo do anglického jazyka jako Richardem Hatchem jako The Magic of J. N. Hofzinser, 1985, str. 136.
Rutina Martina Chapendera v časopise Mahatma, 7.díl, 1.č., červenec 1903, str. 756, je považována za první moderní rutinu, která ovlivnila mnohé z těch, které přišly po ní.
zdroj: conjuringcredits.com

Ottokar Fischer v knize Hofzinser Zauberkünste, 1942
